Hm, taky bych si jezdila po wellnessech, kdybych vydělávala jako ona! Žít pozitivně, chodit si na randíčka sama se sebou, té se to mluví, když nemá děti a má fůru času! Proč zrovna ke mně se život otáčí zády? Proč se mi tohle musí dít? Proč má někdo všechno, po čem touží, a já pořád jen lítám jak hadr na holi?!
Možná i tobě občas běží hlavou něco podobného. Spadnout do role oběti je extrémně snadné (a uvíznout v ní ještě snadnější). Ať hodí kamenem rtěnkou ta z nás, které se to nikdy neděje. Přiznávám se, i já si občas zachudinkuju! Za nejdůležitější považuju, vůbec si uvědomit, že se nacházíme v obětním módu. A že z něj vede cesta ven. Pak už je na nás, abychom se vyškrábaly zpátky do sedla. Nebo si nechaly podat pomocnou ruku.
Malé životní opáčko
Jasně, osud se s námi někdy nemazlí. Některé jeho lekce jsou fakt síla. Životní karty jsou rozdané, ale je na každé z nás je, jak budeme hrát. Máme to ve svých rukou, ženy. A tak až budeš dole a na to, že bys z citrónů, které ti život zase naservíroval (a které sis fakt neobjednala), udělala limonádu nebo si je hodila do ginu s tonicem, nemáš ani pomyšlení, vzpomeň si na tohle malé životní opáčko:
→ Důvěřuj a nevzdávej to.. I člověk, který myslí pozitivně a „jezdí po wellnesech“, zažívá pády a krušné chvíle. I on může mít (a pravděpodobně má) šrámy na duši. Ví, jak to vypadá na dně. Ale i přesto si dokáže ze života vzít mnoho hezkého. Věří a bojuje za lepší zítřky. Vždycky se zvedne. Kdokoli z nás může. Lidská síla je zázračná!
→ Nesrovnávej se. Každý žijme to své. Bezdětná žena s pomyslnou „fůrou času“ je taky lidská bytost, která má své trápení, těžké okamžiky, výzvy. Jsou možná jiné, ale o nic míň zásadní.
→ Dej stopku otravné závisti. Nezáviď lidem úsměv na tváři – vytvářej si každý den podmínky pro svůj vlastní smích.
→ Nekritizuj sebe ani ostatní. To, co má někdo jiný, můžeš mít taky. Ale musíš pro to něco udělat. Buď chceš, nebo nechceš – vše ostatní jsou kecy. Zaměř se na vlastní rozvoj a plány, jak realizovat své sny.
→ Zvedni zadek a změň to, co tě drží v roli trpitele, negouše a pomlouvače. Hledej možnosti, příležitosti, podporu.
První pomoc při chudinkování
Co pomáhá mně, když se přistihnu, že nadávám na celý svět a padám do oběti?
- Otevřít deník a vypsat se z toho. Připomenout si, za co jsem vděčná, jak vypadá můj život z nadhledu, jakých úspěchů už jsem dosáhla.
- Zavolat kámošce nebo to probrat s ženami v naší podporující fb skupině.
- Hýbat se. Vyčistit si hlavu na procházce, zatancovat si, zbušit ve fitku boxovací pytel.
- Najít si něco, na co se můžu těšit, a zabookovat si místo v diáři. Nebo rovnou od všeho ujet a dočasně vypnout.
Znáš proč-zrovna-já pocity, o kterých píšu, na vlastní kůži? Jaká první pomoc funguje tobě? Nebo ji teprve hledáš? Napiš mi na luciemucalova@gmail.com. Těším se a přeji ti hodně odvahy!
S úctou
Lucka